Minimalismus

Na cestě minimalismu aneb co skutečně potřebujeme k tomu, abychom vedli naplněný život. A proč přitom nejde jen o materiální aspekty.

Hlava je přeplněná k prasknutí. Zavalená pracovními i rodinnými povinnostmi, termíny a seznamy, co všechno ještě musíme stihnout a zařídit. Tento chaos se snadno přenáší i na naše okolí. Není tedy divu, že stále více lidí touží vystoupit z tohoto zběsilého kolotoče, oprostit se od zbytečností a uspořádat svůj život přehledně a jednoduše.

I z psychologického hlediska je současný příklon k minimalismu celkem přirozený. Žijeme dnes totiž v extrémně zrychleném, hektickém světě, kde jsme dennodenně vystavováni přívalu nových informací a podnětů. Logickou obrannou reakci proti této lavině a zároveň cestu ke znovuobnovení vnitřní rovnováhy pak představuje právě minimalistický způsob života.

Což však neznamená, že bychom se měli radikálně vzdát veškerých materiálních věcí. Jde spíš o myšlenkový postoj, kdy se snažíme uvědomit si, co je pro nás v životě podstatné a tomu věnovat svou pozornost. A to i na rovině mezilidských vztahů.

Co možná nejméně – namísto stále více

Nejde tedy v první řadě o to, zredukovat nutně svůj majetek na minimum, ale spíš o možnost poskytnout dostatek prostoru věcem, které skutečně potřebujeme a které nám opravdu dělají radost. Tento přístup vychází z myšlenky, že pokaždé, když si něco nového koupíme, zaplatíme za to i svým časem. Časem, který jsme museli věnovat vydělávání peněz, které poté utrácíme za mnohdy nepotřebné věci. Neměli bychom proto raději zacházet s naším časem jako s drahocenným zbožím?

Někdy si stačí udělat vědomou revizi všeho, co již vlastníme. Často se totiž věci, které opravdu nutně potřebujeme a využíváme, ztrácí v záplavě zbytečností, které nás již svým nepřeberným množstvím podvědomě nebo i vědomě spíše zatěžují. Přesto nám bývá zatěžko, se s nimi opravdu rozloučit. Zejména pokud jde o různé upomínkové předměty, ke kterým nás vážou vzpomínky. Tvoří totiž součást naší minulosti a pomáhají spoluvytvářet obraz o nás samých, takže si je rádi schováváme. Při velkém úklidu v osobních věcech proto neplatí žádná přesná pravidla. Je třeba se řídit svými pocity. Co je pro jednoho tou správnou mírou, může být pro druhého už příliš. Cíl však zůstává stejný. Zbavit se nadbytečného balastu, abychom svou pozornost mohli zaměřit na to podstatné.

Dříve než začneme s vědomou redukcí, měli bychom si zároveň uvědomit, že v minimalismu nejde o to, definovat se prostřednictvím věcí, ať už jde o jejich vlastnictví nebo naopak vědomé zřeknutí se. Až když máme vnitřně jasno v tom, čeho chceme takovou reorganizací docílit a nepřistupujeme k ní jen z nějakého vnějšího impulsu, můžeme opravdu začít krůček po krůčku „pročišťovat“ svůj život.

Úklid bytu

Hlavní pozornost bychom měli věnovat místu, kde si můžeme odpočinout od shonu všedního dne a vyčistit si hlavu. Tedy domácímu prostředí. Při vyklízení životního prostoru nám pomohou otázky praktického rázu. Jaký nábytek a vybavení ve svém bytě opravdu potřebuji? V jaké místnosti trávím nejvíce času a co zde nejčastěji dělám? Opět jde o individuální záležitost. Například pokud je vaším koníčkem vaření, můžete si samozřejmě klidně dopřát víc kuchyňského náčiní.

Často je jednodušší změnit stávající stav, pokud si předem vizualizujeme, jak by měl vypadat cílený výsledek. Jako šikovná pomůcka může posloužit tzv. mood board, který s oblibou využívají bytový designéři. Má formu koláže, která vystihuje styl a atmosféru pokoje pomocí vybraných barev, vzorů a kusů nábytku. Na jejím základě pak můžeme začít s tříděním věcí a zbavování se nadbytečného.

Pokud tohle zvládneme, je už jen třeba, nadále udržovat zavedený pořádek. Půjde to snáze, pokud každému předmětu přiřadíme jeho pevné místo a po použití ho sem opět vrátíme. I úklid pak půjde jako po másle.

Úklid šatní skříně

Po jednotlivých místnostech přichází na řadu skříně a šuplíky. A mezi nimi především šatník. I zde se uplatňuje princip ponechat si pouze ty kousky oblečení, které opravdu potřebujeme a nosíme. V této souvislosti se můžeme setkat s pojmem capsule wardrobe (česky doslova zhuštěný šatník). Aby měl tento koncept smysl, neměl by počet věcí ve vaší šatní skříni přesáhnout 50. Minimalistický šatník by se měl skládat z nadčasových, barevně neutrálních kousků, které lze mezi sebou dobře kombinovat.

Opět se vyplatí klást si otázky typu: Nosím v práci jiný styl oblečení než doma? V jakém oblečení se cítím nejlépe? A zároveň provést revizi šatní skříně, vybrat si své oblíbené kousky a ty méně nošené vytřídit a ideálně darovat dál.

Úklid v kuchyni i v koupelně

I při běžných nákupech v supermarketu je možné uplatňovat minimalistický přístup. Tedy za předpokladu, že budeme mít přehled o aktuálním obsahu své ledničky a budeme dbát na to, abychom zbytečně neplýtvali potravinami. Vyplatí se dopředu si naplánovat, co chceme v následujících dnech vařit a jíst a sepsat si přesný nákupní seznam, podle kterého pak postupujeme. Stejně tak i při nákupu v drogerii. Vyhneme se tak impulzivním nákupům věcí, které nám zrovna padnou do oka a tím i tomu, že nám budou v koupelně zbytečně ležet třeba tři nepoužívané šampony.

V oblasti přípravků péče o tělo můžeme navíc také sáhnout po opakovaně použitelných produktech, například speciální rukavici z mikrovlákna na čištění pleti nebo menstruačním kalíšku namísto běžných dámských hygienických pomůcek.

Nový prostor

Poté, co se zbavíme nadbytečného balastu a odpoutáme se od všeho, co se zdálo být životně důležité, ale ve skutečnosti to tak vůbec není, zjistíme, kolik pozitivní energie se tím uvolní. Ten úžasně osvobozující pocit, který se po takovém „velkém úklidu“ dostaví, zároveň otevírá nové možnosti.

Díky minimalistickému způsobu života totiž získáme prostor a čas, věnovat se více sami sobě. Naslouchat svému nitru. Uvědomit si svá přání, sny a cíle, abychom se postupně mohli pustit do jejich realizace. A kráčet dál s větší lehkostí a radostí.

Tipy pro velký úklid:

• Vyndejte všechny věci ze skříně, abyste si udělali lepší přehled o tom, co všechno vlastně schraňujete.
• Při třídění začněte s věcmi, ke kterým nemáte emocionální pouto.
• Řiďte se heslem „Sharing is caring“ (volně přeloženo: „Ten kdo sdílí, se stará o druhé“). Věci, které používáte jen zřídka, můžete sdílet s ostatními.
• Věcí, které ve vás vyvolávají špatné vzpomínky, se okamžitě zbavte.
• Věci, které se dají ještě využít, nevyhazujte, ale darujte je potřebným. Zároveň tak pro vás bude snazší se s nimi rozloučit, když budete vědět, že tím pomůžete druhým lidem.