Přírodní deodoranty

Pot je něco zcela přirozeného. Stejně jako deodoranty přírodní kosmetiky.

V pokožce po celém těle je rozloženo téměř pět milionů potních žláz, které zajišťují potřebnou termoregulaci a vylučování škodlivin z organizmu. Pocení si můžeme představit jako svou soukromou, vnitřní klimatizaci, kterou nutně k životu potřebujeme. I bez velké námahy denně vypotíme až dva litry tekutin. Většina potních žláz se nachází na chodidlech, dlaních, na čele a v podpaží.

Každou kapičku potu, která se objeví na našem tričku, většinou pociťujeme jako nepříjemnou věc. A to i přesto, že pot sám o sobě je vlastně bez zápachu. Typický tělesný pach vzniká teprve poté, co bakterie usídlené na povrchu pokožky začnou potní výměšky rozkládat.

Deodoranty odstraňují zdroj zápachu, který způsobují bakterie.

Přírodní pomocníci

A to jde i přirozeným způsobem. Čímž se opět dostáváme k tématu přírodní kosmetiky. Takové deodoranty pracují především s prostředky, které zabraňují množení bakterií a působí tak proti vzniku potního zápachu. A to za pomoci přírodních výtažků z listů, květů a bylin nebo minerálních substancí, ke kterým patří mimo jiné křemičitany a minerální soli. Jako rostlinný emulgátor se většinou využívá sójový lecitin, samozřejmě bez genetické modifikace.

Existují i veganské deodoranty, hnací plyny ve sprejích, které škodí životnímu prostředí, jsou v nich tabu. Využívají se šetrné rozprašovače, tuhé deodoranty nebo roll-ony a recyklovatelné skleněné flakony. A stejně jako ostatní produkty přírodní kosmetiky samozřejmě neobsahují žádný parfém, alkohol ani barvicí a konzervační látky, které by mohly pokožku zatěžovat nebo ji dráždit.

Účinné látky

Místo toho jsou používány éterické oleje, které také nádherně voní, a látky, které navíc pečují o citlivou pokožku v podpaží. K nim patří například aloe vera a měsíček lékařský. Vilín a heřmánek pokožku zklidňují, což se pozitivně odrazí zejména po holení. Šalvěj a rozmarýn udrží nadměrné pocení na uzdě. Zázvor a hřebíček omezují tvorbu bakterií způsobujících nepříjemný zápach. Přírodní tuky jako mangové máslo, olivový nebo bodlákový olej udržují pokožku v podpaží vláčnou, takže se nevysušuje a nesvědí.

Kdo má citlivou pokožku, může vyzkoušet deodorant, který obsahuje triethyl-citrát, což je příbuzný kyseliny citronové vyskytující se také v třešních. Snižuje hodnotu pH pokožky v podpaží, takže se pot nemůže tak rychle rozkládat.

Je důležité vědět, že každý člověk má individuální bakteriální flóru. Proto také neúčinkuje každý přírodní deodorant u všech stejně dobře. Pokud vám tedy jeden přípravek nevyhovuje, vyzkoušejte jednoduše další, dokud nenajdete ten vhodný, odpovídající vašim požadavkům a potřebám.

Pokud se rozhodnete přejít na deodoranty ze segmentu přírodní kosmetiky, je třeba se obrnit jistou mírou trpělivosti, ale přibližně po dvou týdnech by se měla obnovit přirozená rovnováha mikroflóry v podpaží a vše se opět stabilizuje.

Je nutné vzít rovněž v úvahu, že přírodní roll-ony a rozprašovače s dávkovací pumpičkou nejsou stejně silné a nemají tak dlouhodobou účinnost jako například aerosolové rozprašovače. Ty však nesmí být na základě své konzistence v přírodní kosmetice využívány. Což může být jedním z důvodů, proč někteří lidé o účinnosti přírodních deodorantů pochybují a případně nepociťují stejný pocit svěžesti jako u běžných deodorantů. To však vůbec nemusí být pravidlem a výběrem správného produktu se počáteční pochybnosti jistě brzy rozplynou.

Dvojí účinek

Deodoranty a antiperspiranty působí v zásadě dvěma různými způsoby. Normální deodoranty, ať už ty konvenční, nebo z oblasti přírodní kosmetiky, zabraňují množení bakterií a potažmo vzniku nepříjemného zápachu.

Antiperspiranty působí přímo na produkci potu, kterou jednoduše potlačují. A pokud mluvíme o antiperspirantech, musíme zmínit i velmi často diskutované hliníkové soli. Ty se totiž vyskytují i v produktech přírodní kosmetiky. Takzvané kamence jsou získávány z břidlice a využívají se například u antiperspirantů typu deo-krystal. Na základě své molekulární struktury ale nemohou proniknout póry pod pokožku a působí proto pouze na jejím povrchu tím, že eliminují výskyt bakterií způsobujících nepříjemný zápach.

Hliník je celosvětově nejrozšířenější kov. V přírodě se vyskytuje v nejrůznějších formách ve většině hornin, v půdách i vegetaci. Tím pádem obsahuje i většina potravin určité množství hliníku. Podle způsobu stravování přijme dospělý člověk průměrně 3 až 10 mg hliníku denně.

Co se týče hliníkových solí, spočívá problém spíše v tom, že jich všeobecně přijímáme příliš mnoho. I když tyto látky nejsou životu nebezpečné, ovlivňují přirozenou ochrannou funkci pokožky, čímž se bakteriální flóra dostává do nerovnováhy. Lepší je tedy nechat jít tělo svou cestou a dát znovu průchod přirozenému pocení.