Prosmějme se ke šťastnému životu

Smích prodlužuje život. A to není jediný důvod, proč bychom měli své koutky pozvedávat častěji. Samotný spokojený výraz ve tváři nás dělá šťastnějšími, a dokonce i ostatní kolem nás.

Ten, kdo často využívá služeb hromadné dopravy, to dobře zná. Člověk stojí v pondělí ráno v přeplněném autobuse, šéf už ho uhání po telefonu, a tak protáhne obličej do mrzutého výrazu stejně jako všichni ostatní kolem. Všichni ostatní? Vlastně ne. Ještě je tu ten malý človíček v kočárku, který nemá smartphone, na němž by mohl surfovat, ani časopis, kterým by listoval. Přesto se netváří znuděně ani rozzlobeně, naopak zaujatě pozoruje svět kolem sebe. A najednou se na nás podívá. A usměje se.

Děti nám opakovaně ukazují, jak jednoduché je nechat opět vyjít slunce. Stačí povytáhnout koutky svých úst. „Úsměv stojí méně než elektřina a dává více světla,“ zní známý citát od Abbého Pierra, zakladatele Emauzského hnutí, které od čtyřicátých let dvacátého století podporovalo lidi bez domova při návratu do pracovního a běžného života.

Úsměv nám skutečně může pomoci přežít černější chvilky v našem životě. A nejen ty. Studie na univerzitě v Torontu ukázala, že dobře naladění lidé s přátelským výrazem ve tváři obstáli v kreativních úlohách výrazně lépe než jejich kolegové, kteří se mračili a jejichž výraz ve tváři signalizoval špatnou náladu.

Možná si teď mnozí myslíte: Vždyť je to přece logické. Když je člověk dobře naladěný, má také lepší nápady! Skutečně vidíme, že častěji se usmívají osoby šťastné, a ne lidé smutní. Ale nemusíme být přímo šťastní, abychom mohli ze smíchu profitovat. Úplně postačí, když jednoduše změníme mimiku. Protože to celé funguje i naopak: Úsměv vyvolává dobrou náladu. Jinými slovy se dá říci, že pokud se budeme i bezdůvodně usmívat, budeme se po nějaké chvíli cítit lépe. Našemu mozku je totiž docela jedno, jestli máme k radosti nějaký důvod – do té doby, dokud se naše obličejové rysy budou nacházet v té správné pozici.

Kdo se usmívá, hledí na svět pozitivněji

Důkaz pro toto tvrzení přinesl v rámci svého pokusu francouzský psycholog Robert Soussignan. Asi 100 účastníkům pokusu pustil videa, přičemž všechny zúčastněné rozdělil do čtyřech skupinek a každá skupina musela držet tužku mezi zuby jiným způsobem. Někteří ji museli držet tak, že se nedobrovolně usmívali. A výsledek? Právě tito účastníci hodnotili nahrávky daleko pozitivněji. Zformování úst změnilo jejich způsob myšlení.

To by mohlo být zodpovědné i za fakt, že usmívající se lidé mívají delší život. Ernest Abel a Michael Kruger z Wayne State University v Michiganu rozdělili v rámci studie 230 podpisových kartiček baseballových reprezentantů z padesátých let do třech skupin. První skupina byli hráči, kteří měli na rtech slabý náznak úsměvu, hráči z druhé skupiny se usmívali hodně a ve třetí skupině byli ti, kteří se spíše mračili. Nakonec si vědci vypsali délku života 150 hráčů, kteří již zemřeli. Zjistili, že široce se usmívající sportovci žili v průměru o sedm let déle než jejich neusmívající se kolegové.

Úsměv prodlužuje manželství

Radostný výraz ve tváři však neprodlužuje pouze život. Pozitivní vliv má i na délku manželství, které prodlužuje. Vědec Matthew Hertenstein z americké DePauw University zkoumal souvislost mezi fotografiemi z dětství a rozvodovostí. Jeho závěr: Kdo se málo usmíval už jako dítě, se v dospělosti s třikrát vyšší pravděpodobností rozešel se svou drahou polovičkou.

Možná ale mají optimisté již od začátku lepší šanci najít správného partnera. Koneckonců, úsměv je tím nejkratším spojením mezi dvěma lidmi. A není divu, úsměv totiž zvyšuje sympatie, důvěru, a naopak brzdí agresi. Kromě toho, usmívající se lidi hodnotí jejich okolí většinou jako inteligentnější. Což by také mohlo být vysvětlením toho, že po kariérním žebříčků stoupají tito jedinci většinou hbitě. Také studie newyorské profesorky psychologie Alice Isen ukázala, že dobrá nálada a profesní úspěch jsou nerozlučnými parťáky. Šťastní lidé jsou totiž mezi svými kolegy nejen oblíbenější, ale také bývají častěji povýšeni, což jim v průměru vynáší i vyšší plat.

Kdy je smích upřímný?

Ale dá se vůbec nějak rozeznat hraný smích od toho, který vychází opravdu od srdce? Vrásky kolem očí byly po dlouhá léta považovány za důkaz nevyumělkovaného smíchu. Avšak to bylo vyvráceno. Dnes už se ví, že zapojení očních partií vypovídá spíše o intenzitě smíchu. Nelze z nich však usuzovat, zda úsměv na tváři je jen hraný, nebo značí dokonce vypočítavost. Přece jen ale existuje jedna malá indicie, která by nám mohla při posuzování pravdivosti smíchu pomoct: Radostný smích vzniká pomaleji a také pozvolněji utichá.

A co musí člověk dělat, aby se jeho koutky úst zvedaly zcela samovolně? Vlastně skoro nic. Často úplně postačí jen nějaká hezká vzpomínka. Anebo když nám vytane na mysli něco, za co jsme vděční. Ať už jde o hezké počasí během podzimního dne, vlastní zdraví nebo štěstí, že žijeme v zemi bez válek a velkých katastrof. Pomoct může také písnička, kterou máme rádi, nebo film s vtipnou pointou. Stejně jako dobře naladění přátelé. Pozitivní nálada druhých lidí umí být totiž podle další ze studií vysoce nakažlivá.

A když to je všechno k ničemu? Pak už zbývá jen doufat, že jednoho pondělního rána budete muset nastoupit do přeplněného autobusu, kde se mezi ostatními bude mačkat také malé dítko. Britští vědci totiž dokázali, že malé děti se smějí až 400krát za den, což je téměř 30krát více, než jak často se smějí dospělí.