Touha žít vědomě

Lesy a louky nás uklidňují, čerpáme z nich sílu, napomáhají nám k soustředěnosti a nalezení vnitřního klidu. Jak si vychutnat přírodu vědomě všemi smysly?

Podívejte se na hrozen vinné révy, jako byste ho viděli poprvé v životě. Co vidíte uvnitř jednotlivých kuliček vína, když je podržíte proti světlu? Jaká je jejich slupka na dotek a jak chutná? I na první pohled obyčejná procházka po vinici se může změnit v intenzivní zážitek. S tímto jednoduchým cvičením se totiž naučíte vnímat přírodu kolem sebe naplno. Stačí se rozpomenout na dětství, začít se radovat a prožívat i maličkosti. Otevřete své smysly opět dětské zvědavosti. Pomůže vám to zakotvit v přítomném okamžiku a docílit vnitřní rovnováhy.

Naslouchejte ptákům, jak svými trylky oslavují léto, vnímejte, jak vám při chůzi pod botami skřípe kamení nebo se projděte naboso mechem a vnímejte chlad prostupující vašima nohama. Tohle všechno totiž podpoří váš obrat z všedního módu dělání na vědomý mód bytí. A právě ve vědomém bytí a radování se z maličkostí tkví tajemství spokojeného života.

Nebuďte k sobě příliš přísní

Zůstat soustředěný na přítomnost místo neustálého odbíhání k plánování pracovních schůzek a narozeninové oslavy bývá občas složité. Proto by se všichni, kteří s vědomými procházkami přírodou a následným vědomým bytím teprve začínají, měli nejprve zaměřit na jeden smysl. Až se na něj budete soustředit naplno, můžete si postupně přidat i další. Vdechujte svěží vůně přírody, zkoumejte rozdíly mezi měkkými, hebkými listy a těžkými, hranatými kameny.

Při tomto procesu na sebe však nesmíte klást vysoké nároky. Vše má svůj čas. Každý z nás je individuální, ale většinou trvá týdny, než se naučíte upínat své myšlenky na jedinou aktuální věc. Koneckonců, průměrně nám během jediné minuty stihne proběhnout hlavou až padesát různých myšlenek. To zvyšuje náš výkon při každodenních činnostech, ale zároveň nás to nutí v naší hlavě neustále bloumat. Dokázat zastavit se v přírodě a soustředit se jen na ni, aniž by na nás dorážely otravné myšlenky, co ještě musíme udělat, to vyžaduje trpělivost. A je to naprosto přirozené.

I některým odborníkům, kteří teď pomáhají ostatním, trvalo naučit se vnímat přírodu kolem sebe vědomě a naplno až čtyři roky. Pokud stojíte uprostřed lesa, snažíte se vnímat pouze jeho šumění a mysl vám najednou odběhne, jednoduše ji zastavte a vraťte se zpět do přítomného okamžiku.

Výkony nechte v kanceláři

V přírodě opravdu není cílem být za všech okolností perfektní. Právě naopak. Myšlenky na povinnosti a své výkony nechte doma nebo v kanceláři. Jinak se vám nikdy nepodaří oprostit se od každodenních stresujících starostí. A neklást na sebe vysoké nároky neplatí pouze v tom, abyste se nechtěli naučit vědomě užívat přírodu okamžitě, ale i v tom, abyste si volili reálné cíle, kam chcete během procházky dojít. Namísto náročného šplhání na kopec se vydejte polní cestou a užívejte si pohled na kvetoucí heřmánek a chrpy ve stokách nebo nasávejte sladkou vůni smrkového dřeva v lese. Jedna zastávka na pasece s úchvatným výhledem do údolí a pohled vědomě zkoumající kapradí kolem vás uklidní a zároveň nabije více než náročný výstup na vrchol.

Také záměrně zvolená pomalá rychlost kroků dokáže zpomalit také vír myšlenek proudících hlavou. A pozor, nemusíte zkoumat jenom samé nové věci. Někdy třeba stačí utrhnout si vlčí mák a doma jej dát do známé vázy. Jedna z cest, jak žít přítomným okamžikem, je každý den vzhlédnout k nebi a pozorně vnímat, do jakých tvarů se tento den formují mraky, kudy si razí cestu slunce a jestli oblohu nekřižují nějaké čáry po letadlech. V tu chvíli se zdá, že se zastavil čas a plynou pouze ty mraky. Potřeba zvládnout všechno, pokud možno co nejrychleji a nejlépe pomalu ustupuje a uvnitř nás se rozprostírá klid.

»Sejdi někdy z vyšlapané cesty a ponoř se do lesa. Určitě najdeš něco, co jsi nikdy předtím neviděl.«

Naslouchejte svému tělu

Ve chvíli, kdy dokážete vnímat své pocity, se můžete začít soustředit také na zbytek těla. Jaké to je, když vám slunce rozpaluje ruku? Nebo když si vítr pohrává s vašimi vlasy? Jaká síla proudí svaly, když běžíte? A jak vás ovlivňuje zrychlený tep a hluboký dech při horské turistice? Naslouchání vlastnímu tělu vám pomůže dostat se blíže k vlastní podstatě a zintenzivní vnitřní klid.

Les má, jak se ukázalo, na člověka pozitivní účinky. Srdce bije klidněji, krevní tlak klesá a svaly se uvolní. Nepopiratelně posiluje dobrou náladu a špatné pocity odsouvá do pozadí, tudíž má les dobrý vliv na psychické i fyzické zdraví. A nejlepší na tom je, že tyto uklidňující a stres redukující efekty na sebe nenechávají dlouho čekat a nastupují velmi rychle. Nálada se vám zlepší už po pěti minutách a s ní se dostaví vědomí vlastní hodnoty.

Proto byste se kvůli procházkám v přírodě neměli stresovat a chodit příliš daleko, pokud vás to nebaví. Jděte tehdy, když máte čas a náladu. Ale myslete na to, že půlhodina strávená v přírodě vám dá více, než když ji prosedíte před televizí. Také neurologové potvrzují pozitivní účinky přírody na tělo i ducha. Pravidelné vědomé procházky a meditativní cvičení vedou ke změnám synapsí v mozku, které ovlivňují chování a nálady.

Najděte si vlastní cestu k přírodě

Každý začátek je vždy těžký, natož opustit všednodenní zvyky a nechat se ovlivňovat tichem lesa a dalšími aspekty přírody. Sbírejte houby, naučte se rozpoznávat listy jednotlivých stromů, šišky jehličnanů a stopy zvěře. Příroda nám dává tolik možností a podnětů, které můžeme stále objevovat. Stačí si jen vybrat, nuda při tom opravdu nehrozí.

Tyto drobné úkoly vám pomohou prozkoumat okolí svého domova, poznat přírodu a zlepšit vlastní schopnost vnímat věci kolem sebe. Během první procházky toho většinou spoustu přehlédneme. Světlo protínající husté křoví nebo panorama v dálce. Zkuste si projít některou trasu opakovaně a uvidíte, že vždy na ní objevíte něco nového, neokoukaného, na čem můžete trénovat své vnímání.

Přírodní zrcadlo

Čím více vědomého času strávíte venku, tím dříve přijdete na to, že lesy a louky kolem nás mají mnoho společného s lidmi a naším každodenním životem. Někdy stoupáte vzhůru, jindy se octnete úplně dole, jedna cesta je kamenitá a druhá vystlaná hedvábným mechem. Musíte překročit malý potůček, podlézt spadlý strom a čas od času se odměníte sladkými borůvkami, malinami nebo ostružinami, na které narazíte. A právě mezi překážkami a odměnami se pohybuje i náš život. Díky vědomému kráčení přírodou i životem se vyvarujeme nejrůznějších klopýtnutí a posuneme se zase o kousek dál.

Shrňme si to

Příroda nám pomáhá soustředit se a navozuje vnitřní klid. Když se opět naučíme vědomě prožívat každodenní maličkosti, převrátí se náš mód dělání do módu bytí.
Zůstat v přítomnosti bez neustálého odbíhání do budoucna není jednoduché. Nacvičte si to během vědomých procházek přírodou.
Pozornost je proces učení se. Vyžaduje trpělivost a čas, takže na sebe nebuďte příliš přísní.
Myšlenky na povinnosti a výkony nechte v kanceláři. Místo náročného šplhání do kopce se raději na chvilku zastavte v lese a soustřeďte se na vůni jehličí nebo žlutost květin lemujících cestu.
Rozvážný krok zpomalí také vír myšlenek.
Soustředěnost ovlivňuje celé tělo. Až zvládnete soustředit svou mysl, dokáže i tělo snáze vyjádřit své potřeby.
Půlhodinová procházka lesem každý den vám dá více než hodina u televize. Les na nás má uklidňující vliv a redukuje stres.