Co mohou rodiče udělat, aby děti pomáhaly v domácnosti?

Proč tolik dětí nerado pomáhá v domácnosti?

V minulosti bylo zcela běžné, že děti pomáhaly nebo dokonce musely pomáhat v domácnosti – ať už prací na statku nebo péčí o mladší sourozence. V dnešní době však již v mnoha rodinách není zapojení potomků samozřejmostí. A to je problém.

Západní kultura vytvořila v posledních desetiletích dva světy. Svět dospělých, který zahrnuje domácí práce, a svět dětí, kde mají své vlastní hračky, jídlo navíc a neustálý zábavný program od rodičů. To má však své důsledky. Pokud se děti neseznámí se světem dospělých, jsou při odchodu z domova na rodičích zcela závislé. Místo toho, aby se tyto děti a mladí lidé učili vést domácnost a dospělý život s povinnostmi, učí se, že jsou malými VIP, kteří se nemusí podílet na rodinném životě.

Jak můžete děti motivovat k pomoci v domácnosti?

Dobrou zprávou je, že malé děti není třeba k pomoci povzbuzovat, protože tak činí samy a ochotně. Mimochodem, mnohé studie také prokázaly kooperativní chování batolat. Rodiče malých dětí to dobře vědí – jejich potomci se snaží napodobovat maminku a tatínka. Je to proto, že děti mají vrozenou potřebu touhy, někam patřit. Tím, že se mohou podílet na chodu domácnosti, posilují své pouto s rodinou – a také své sebevědomí.

A co děti, které jsou již o něco starší? Aby děti pomáhaly v domácnosti, jsou zapotřebí především tři „ingredience“: Zaprvé, pocit propojení mezi dítětem a rodiči. Za druhé, pocit samostatnosti, děti se rády samy rozhodují, zda budou pomáhat. A za třetí, pocit kompetence, dítě chce, aby byl uznán jeho přínos rodině.

Čeho by se měli rodiče vyvarovat

Zní to jednoduše, ale právě tady na rodiče číhají nástrahy. Například chválení nepomáhá dítěti cítit se oceněné. Ve většině případů stačí na dítě pozorně a vděčně kývnout. Ti, kteří rozhodně chtějí chválit slovně, tak mohou činit střídmě a způsobem, který zdůrazňuje obecnou hodnotu („Začínáš se učit být užitečný.“) nebo zdůrazňuje, jak je dítě vyspělé: „Opravdu se z tebe stává velký kluk.“

Odměny nebo tresty jsou také kontraproduktivní. Spíše oslabují vnitřní touhu dítěte prokázat, že je cenným členem rodiny, pokud pomáhá. Je lepší dítěti zdůraznit, jak je pomoc pro rodinu důležitá. Rodiče tím sdělují: „Všichni společně pomáhají a snaží se, aby byl náš domov příjemným místem.“

Další past, do které se rodiče často chytají a která brání dětem pomáhat v domácnosti, je opravování dítěte v tom, co dělá. Naopak, máma a táta by se měli držet zpátky, pokud výsledek není podle představ nebo pokud potomek najde jiné řešení problému než vy. Protože i dospělí se mohou učit od dětí.

Další věcí, která nepomáhá motivovat děti k pomoci v domácnosti, je nucení. Jednoduše začněte s aktivitou sami a počkejte, zda se dítě připojí.

Pomáhá plánování zapojit děti do chodu domácnosti?

Mimochodem, pro děti, které mají pomáhat v domácnosti, nepomáhá ani plán domácnosti. Plán domácnosti přiděluje určité osobě úkoly, které mají být vykonané. Cílem však je, aby dospívající cítil odpovědnost nejen za úkoly, které mu byly přidělené. Spíše by měl sám vnímat, které domácí práce je třeba udělat – a pak je udělat, aniž by ho o to někdo žádal. Je pravda, že se jedná již o nejvyšší třídu. Ale včasná praxe dělá mistra...

Které domácí práce jsou vhodné pro daný věk?

Nejlepší způsob, jak se děti naučí pomáhat v domácnosti, je dělat to samy, ne jim to dlouze vysvětlovat. Na začátku se často vyskytnou neshody, ale časem se děti stanou pro své rodiče skutečnou oporou. Takže místo toho, abyste se rozčilovali, že dvouleté dítě rozhazuje po podlaze všechny věci z koše na prádlo, jednoduše uznejte a buďte rádi, že dítě projevuje o tuto činnost zájem.

Bez ohledu na to, o jakou práci se jedná, by se dítě nemělo nechat odradit od pomoci. Pokud je úkol stále příliš obtížný, mohou rodiče udělat dvě věci. Buď úkol rozdělit na menší, zvládnutelné úkoly, nebo požádat dítě, aby se dívalo a učilo.

Tipy na pomoc dětí do šesti let

• Čas od času se dítěte zeptejte, zda chce pomoci, ale nepřehánějte to. Jednou za hodinu je dobré pravidlo.
• I malé děti zvládnou pomáhat: Něco přinést, donést část nákupu, míchat v hrnci, krájet zeleninu, držet otevřené nebo zavřené dveře, rozsvítit nebo zhasnout světlo.
• Činnosti by měly být pro dítě proveditelné a neměly by být „vymyšlené“. Měly by skutečně přispívat k chodu domácnosti. V ideálním případě jde o společné aktivity.
• Pokyny pro dítě by navíc měly být velmi konkrétní. Místo toho, abychom dítěti řekli: „Prosím, ukliď si svůj dětský pokoj.“, je lepší ho požádat: „Prosím, zvedni knihy z podlahy a vrať je zpět na poličku.“

Tipy na pomoc starších dětí

• Pokud starší dítě není zvyklé pomáhat, může se to přesto naučit – po malých krůčcích. Je třeba trpělivosti.
• Pokud budete reagovat na preference dítěte a jeho rostoucí dovednosti, je pravděpodobnější, že budete mít po ruce ochotného malého pomocníka.
• Pokud jsou potomci již „pokročilí“ pomocníci, můžete začít tím, že jim již nebudete zadávat konkrétní úkoly, ale nepřímo je k pomoci povzbudíte. Například tím, že řeknete: „Miska pro kočku je prázdná.“ Nebo: „Je čas začít připravovat večeři.“ Pozorné a ochotné dítě pak samo pozná, co má dělat.

Co lze dělat, pokud dítě odmítá spolupracovat?

I přes všechny tyto užitečné rady se samozřejmě může stát, že dítě prostě nechce v domácnosti pomáhat. Ať už proto, že ještě nemusí, nebo prostě proto, že má špatný den. Co dělat? Hlavně nevytvářet nepříjemný nátlak. Nucení narušuje komunikaci mezi rodiči a dítětem, vede ke konfliktům a rozhodně ne k tomu, aby děti pomáhaly.

Přesto pokud se (starší) dítě nechce vůbec podílet na chodu domácnosti, rodiče to mohou a měli by to řešit. Např. humornou formou: „Hlavně nebuď moc nápomocný.“ Nebo poukázáním na důsledky toho, když se něco neudělá: „Nechceš zvednout špinavé prádlo z podlahy a dát ho do koše na prádlo? Jinak už brzy nebudeš mít co na sebe.“

Dítěti lze také vysvětlit, že pomáhání má výhody nejen pro něj samotné, ale i pro celou rodinu: „Dneska jsi moc nepomáhal, když jsi uklízel. Kdybys nám pomohl, skončili bychom všichni rychleji.“ Zejména u starších dětí to také upozorňuje na jejich nedostatečnou vyspělost: „Nepomohl jsi, protože jsi malé dítě, nebo proč?“ Potomci se totiž rádi považují za „dospělé“ – a k tomu patří i zodpovědnost v domácnosti.