Ridina Ahmedová: Každý člověk si zaslouží respekt

Co bylo hlavním impulzem k tomu, že jste začala veřejně mluvit o body shamingu?

Pracuji jako hlasová lektorka a vedu workshopy nejen pro zpěváky, ale i pro lidi, kteří se ostýchají zpívat. Obvykle proto, že jim někdy někdo řekl něco špatného o jejich hlase. Často narážíme na to, že svoboda přichází ve chvíli, když si odpustíme, že náš hlas třeba zní jinak, než bychom si představovali. Měla jsem pocit, že něco kážu, a přitom mám sama témata, která si musím zpracovat. Jedním z nich bylo vyrovnání se s mým tělem. Řekla jsem si, že pokud chci dělat svou práci poctivě, musím si zamést před svým vlastním prahem. Tak vznikla první myšlenka na představení a podcast Sádlo.

O čem je hra Sádlo?

Je to představení, ve kterém hraji já sama ve spodním prádle. Chtěla jsem se prostřednictvím tohoto projektu podívat blíže na toto své téma, se kterým se potýkám celý život, a taky na své pocity hanby za to, jak vypadám. Nechtěla jsem však, aby to bylo jen o mně. A proto jsem na sociální síti zveřejnila výzvu, že hledám ženy, které by byly ochotné o tomto mluvit. A strhla se lavina reakcí. Vše nakonec vyústilo i v podcast Sádlo, protože těch příběhů byla záplava. A v návaznosti na něj vznikl i projekt Moje tělo je moje.

Čemu se projekt věnuje?

Během vysílání podcastu mi psaly stovky lidí, kteří žijí s pocitem viny a selhání, že nevypadají jako ideál krásy, nebo se dokonce setkali se šikanou kvůli vzhledu. Vylekalo mě, jak velký problém to je. Proto jsem se rozhodla založit platformu, která se věnuje různorodým aktivitám souvisejícím s body shamingem. Teď třeba rozjíždíme sérii workshopů ve školách. Naším hlavním poselstvím je, že každý člověk si zaslouží respekt bez ohledu na to, jak vypadá.

Co vás nejvíce šokovalo z příběhů, které jste si vyslechla?

V první řadě mě šokovalo, jak plošný je to problém. Trápí mnoho lidí kolem nás a je to vážné téma. Psali mi lidé, kteří kvůli tomu trpí depresemi, velmi často to sklouzne k poruchám příjmu potravy, úzkostem.

Lidé ve vašem podcastu si často nesou křivdy z dětství. Jaké příběhy v něm máte?

Jsou tam různé příběhy žen, jež trpěly narážkami okolí. Například tam mluví vrcholová plavkyně s medailí z mistrovství světa. Byla v oddíle, kde někteří trenéři vyvíjeli tlak na tehdy dospívající dívky, že jsou tlusté. Ty pak užívaly projímadla, hladověly a přitom intenzivně trénovaly. Nebo je tam rodina, která tolerovala bulimii u dcery, protože jim to přišlo pořád lepší, než aby ztloustla. Ten společenský tlak se vůbec netýká jen lidí s nadváhou.

Jak vnímáte současný trend „body positivity“?

Může to být až extrém, od toho se distancuji. Body positivity často hlásá myšlenku, že všechna těla jsou krásná a máme je oslavovat. Rozumím tomu, je to reakce na ten masivní tlak na dokonalost. Ale vnímám tam rizika. Za prvé si myslím, že se tím dál podporuje představa, že náš vzhled je něco, na čem stojí a padá naše hodnota, a všechna těla musíme označit jako krásná. A za druhé body positivity může sklouznout k tomu, že některé lidi podpoří v pocitu, že je všechno ideální, i když třeba oni opravdu trpí velikou nadváhou. V Moje tělo je moje zdůrazňujeme hlavně to, že si každý člověk zaslouží respekt. Šikana a urážky nikomu nepomůžou. Často musíme vysvětlovat, že nepropagujeme obezitu. To je opravdu nedorozumění. Jen apelujeme na to, že i člověk s nadváhou je pořád člověk.

Jaké máte plány do budoucna mimo projekt Moje tělo je moje?

Jsem zpěvačka a v příštím roce mě čeká velký hudební projekt, budeme se souborem HLASkontraBAS oktet nahrávat desku a čeká nás turné po Islandu. A k tomu připravuji další podcast na úplně jiné téma, ale zase půjde na dřeň. A další divadelní představení. Nechci však zatím nic prozrazovat. Premiéra bude v létě 2023.

Náš rozhovor vyjde ve vánočním čase, je to pro vás prostor k zastavení?

Je to pro mě krásné období, které mám moc ráda. Ale zastavení to není, spíš mám pocit, že každý, kdo má rodinu, přes vánoční období běhá jak fretka: Zařizuje, uklízí, nakupuje a peče. Pro mě zastavení nastává až mezi svátky, kdy je už klid. A jako každý rok pořádám v adventním období workshop „Předvánoční ztišení bez zvuku“, kdy si na den vypneme mobily a snažíme se všichni zpomalit. Na to se těším.

Ridina Ahmedová (48 let)

Je zpěvačka, hlasová lektorka a performerka. Je autorkou projektu „Moje tělo je moje“ a stojí za podcastem Sádlo. Dlouhodobě zpívá také v hudební skupině HLASkontraBAS a v roce 2016 byla nominovaná na hudební cenu Anděl. Má súdánské kořeny a od svých čtyř do čtrnácti let žila v Alžírsku, kde její otec vyučoval na univerzitě. Vychovává tři děti ve věku 9, 13 a 15 let.

Přinášíme vám #dmpodcast

Osobnosti z našich rozhovorů se vám pravidelně představí ve video i audio variantě také online. Nový #dmpodcast bude po vydání tištěného magazínu dostupný také v aplikacích YouTube, Spotify či Apple Podcast.