Cukrářská hvězda Josef Maršálek
Jeho práce je i jeho vášeň. To je podle něj jedním z klíčů ke spokojenosti. Díky životu v zahraničí se naučil naslouchat své intuici a přestal se zabývat malichernostmi. Co nejraději peče na Vánoce a co má rád na čokoládě?
Pečení vás bavilo už od dětství. Co byla první věc, kterou jste si sám vyrobil?
Pekl jsem hlavně s babičkami. Obě hodně pekly a já jsem jim mohl od malička koukat pod ruce. První věc, kterou jsem si jako dítě upekl sám, byly myslím nějaké kynuté koláče. Vzpomínám si, že to bylo na podzim a pekl jsem je se švestkami. Pamatuji si, že venku byla mlha a já jsem na zahradě kolem osmé ráno trhal sám švestky na koláč. Pak jsem také jako další produkt pekl dort k narozeninám, který jsem připravoval podle naší hrníčkové kuchařky. Vypadal na pohled dobře, ale nedal se bohužel jíst. Nepovedl se mi. Byl jsem z toho tehdy tak zklamaný, že od té doby už všechny suroviny poctivě vážím. Tehdy jsem to vnímal jako zbytečnou ztrátu času.
Jak důležité je při pečení řídit se recepty a dodržet množství surovin?
Je to zásadní. Říkám všem, že alfou a omegou pečení je opatřit si kvalitní recept. Od toho zkaženého dortu v dětství si dávám velký pozor na dodržení přesného postupu. Nemám rád pečení od oka a měření „na hrníčky“. Je to nepřesné. I proto radím nejen všem začátečníkům, ať si pořídí dobrou digitální váhu. Není to vůbec drahé a je to zásadní kuchyňská investice.
V pečení jste se zdokonalil v zahraničí, co vám tento pobyt ještě dal?
Dalo mi to především samostatnost, přátelé a kamarádi byli daleko a já se naučil spoléhat sám na sebe. Také mi to dalo rozhled, nadhled a otevřené obzory. Úplně jsem se přestal zabývat blbostmi, třeba lidskou omezeností, zapšklostí a závistí. Uvědomil jsem si, že mnoho lidí tráví čas prkotinami a přitom jim velké a zásadní věci absolutně unikají. Během roku v Indii jsem se také naučil, že čím méně toho člověk vlastní, tím je šťastnější, což je paradox. Taky jsem se naučil naslouchat své intuici a být otevřený novým příležitostem. Zásadní životní příležitosti k námpřicházejí nenápadně a my je musíme
umět rozpoznat a chytit se jich.
Pekl jsem hlavně s babičkami. Obě hodně pekly a já jsem jim mohl od malička koukat pod ruce. První věc, kterou jsem si jako dítě upekl sám, byly myslím nějaké kynuté koláče. Vzpomínám si, že to bylo na podzim a pekl jsem je se švestkami. Pamatuji si, že venku byla mlha a já jsem na zahradě kolem osmé ráno trhal sám švestky na koláč. Pak jsem také jako další produkt pekl dort k narozeninám, který jsem připravoval podle naší hrníčkové kuchařky. Vypadal na pohled dobře, ale nedal se bohužel jíst. Nepovedl se mi. Byl jsem z toho tehdy tak zklamaný, že od té doby už všechny suroviny poctivě vážím. Tehdy jsem to vnímal jako zbytečnou ztrátu času.
Jak důležité je při pečení řídit se recepty a dodržet množství surovin?
Je to zásadní. Říkám všem, že alfou a omegou pečení je opatřit si kvalitní recept. Od toho zkaženého dortu v dětství si dávám velký pozor na dodržení přesného postupu. Nemám rád pečení od oka a měření „na hrníčky“. Je to nepřesné. I proto radím nejen všem začátečníkům, ať si pořídí dobrou digitální váhu. Není to vůbec drahé a je to zásadní kuchyňská investice.
V pečení jste se zdokonalil v zahraničí, co vám tento pobyt ještě dal?
Dalo mi to především samostatnost, přátelé a kamarádi byli daleko a já se naučil spoléhat sám na sebe. Také mi to dalo rozhled, nadhled a otevřené obzory. Úplně jsem se přestal zabývat blbostmi, třeba lidskou omezeností, zapšklostí a závistí. Uvědomil jsem si, že mnoho lidí tráví čas prkotinami a přitom jim velké a zásadní věci absolutně unikají. Během roku v Indii jsem se také naučil, že čím méně toho člověk vlastní, tím je šťastnější, což je paradox. Taky jsem se naučil naslouchat své intuici a být otevřený novým příležitostem. Zásadní životní příležitosti k námpřicházejí nenápadně a my je musíme
umět rozpoznat a chytit se jich.
Miluju Vánoce, pro mě je to obrovský sentiment, vzpomínka a návrat do dětství, které jsem měl krásné a ukázkové.
Bylo pro vás takovou životní příležitostí porotcování v pořadu Peče celá země?
Není to můj splněný sen, nikdy jsem nesnil o tom být v televizi. Můj sen bylo stát se cukrářem a dělat práci na dobré úrovni. Soutěž Peče celá země znám dobře a sledoval jsem ji už v Anglii. Když mi volali z televize, že by mě chtěli na roli technologa, tak jsem odmítl, ale řekl jsem jim rovnou, že by mě bavilo dělat porotce. Pochopil jsem, že je to ten moment, který se nebude v životě opakovat. Zareagoval jsem intuitivně, protože jsem cítil, že je to šance. A měl jsem pravdu. Není to tedy splněný sen, ale obrovská životní příležitost a jsem moc rád, že jsem součástí projektu. Umožňuje mi vnímat přesah mé práce, což je úžasné.
Kromě televizní práce také provozujete kurzy pečení, jaký je o ně zájem?
Jsou pořád vyprodané, mám z toho radost. Myslím, že obecně vaření a pečení zažívá v České republice obrovskou renesanci. Lidé se znovu naučili péct z kvalitních surovin, dělají dezerty z másla, a ne z náhražek. Změnil se i trh, dřív nebylo možné sehnat třeba vanilkový lusk, dnes ho koupíte bez problému. Lidé také kupují kvalitní pravou čokoládu.
Je vaší oblíbenou surovinou pravá čokoláda, kterou sám i navrhujete a vyrábíte?
Pravá čokoláda je luxus. Kakaové máslo i kakaové boby hodně zdražily. Čokoláda je spjata s určitou mystikou a říká se o ní třeba, že má afrodiziakální účinky, na druhou stranu její produkce je také spojená s dětskou prací a dalšími neduhy třetího světa. Proto moje vlastní čokoláda je v biokvalitě, nakupuju ji přímo od ověřených farmářů a je fair trade. Chutná jinak než standardní čokoláda a úplně jinak než čokoládové cukrovinky. Moje čokoláda už vyhrála několik prestižních cen ve světových
soutěžích. Je výjimečná a dělá mi radost. Obecně s čokoládou pracuju moc rád, je totiž univerzální a má mnoho různých využití. Také musíte dodržet přesný pracovní postup, musíte s ní umět zacházet a mít k ní respekt, jinak ji zničíte. A to mě vlastně na ní baví taky.
Není to můj splněný sen, nikdy jsem nesnil o tom být v televizi. Můj sen bylo stát se cukrářem a dělat práci na dobré úrovni. Soutěž Peče celá země znám dobře a sledoval jsem ji už v Anglii. Když mi volali z televize, že by mě chtěli na roli technologa, tak jsem odmítl, ale řekl jsem jim rovnou, že by mě bavilo dělat porotce. Pochopil jsem, že je to ten moment, který se nebude v životě opakovat. Zareagoval jsem intuitivně, protože jsem cítil, že je to šance. A měl jsem pravdu. Není to tedy splněný sen, ale obrovská životní příležitost a jsem moc rád, že jsem součástí projektu. Umožňuje mi vnímat přesah mé práce, což je úžasné.
Kromě televizní práce také provozujete kurzy pečení, jaký je o ně zájem?
Jsou pořád vyprodané, mám z toho radost. Myslím, že obecně vaření a pečení zažívá v České republice obrovskou renesanci. Lidé se znovu naučili péct z kvalitních surovin, dělají dezerty z másla, a ne z náhražek. Změnil se i trh, dřív nebylo možné sehnat třeba vanilkový lusk, dnes ho koupíte bez problému. Lidé také kupují kvalitní pravou čokoládu.
Je vaší oblíbenou surovinou pravá čokoláda, kterou sám i navrhujete a vyrábíte?
Pravá čokoláda je luxus. Kakaové máslo i kakaové boby hodně zdražily. Čokoláda je spjata s určitou mystikou a říká se o ní třeba, že má afrodiziakální účinky, na druhou stranu její produkce je také spojená s dětskou prací a dalšími neduhy třetího světa. Proto moje vlastní čokoláda je v biokvalitě, nakupuju ji přímo od ověřených farmářů a je fair trade. Chutná jinak než standardní čokoláda a úplně jinak než čokoládové cukrovinky. Moje čokoláda už vyhrála několik prestižních cen ve světových
soutěžích. Je výjimečná a dělá mi radost. Obecně s čokoládou pracuju moc rád, je totiž univerzální a má mnoho různých využití. Také musíte dodržet přesný pracovní postup, musíte s ní umět zacházet a mít k ní respekt, jinak ji zničíte. A to mě vlastně na ní baví taky.
Používáte čokoládu i na vánoční pečení?
Samozřejmě, čokoláda k Vánocům prostě patří. Moc rádi pečeme přes svátky třeba pařížské rohlíčky, recept mám od mé babičky. Zachoval jsem recept a změnil jsem trochu postup. Z bílé čokolády pak děláme krémy s kokosem a také vyrábím rád kokosové tyčinky. Moc rád peču i vánočky, které rozdávám přátelům. Cukroví peču jenom čtyři druhy, to nám stačí.
Máte rád Vánoce?
Miluju je, pro mě je to obrovský sentiment, vzpomínka a návrat do dětství, které jsem měl krásné a ukázkové. Je to pro mě víc než všechny svátky a narozeniny. Vánoce pro mě znamenají vypnutí, zpomalení a ukončení roku. Před časem jsme také zrušili vánoční dárky, takže odpadl stres s jejich sháněním. Jsme tak všichni spokojenější a víc si užíváme atmosféru a zklidnění, které s sebou tyto svátky přináší.
A jaké máte plány do nového roku 2025?
Předsevzetí si nedávám žádná, z toho jsem už vyrostl. Když chci něco změnit, udělám to hned a nečekám na 1. leden. Příští rok bych si přál ve spolupráci s mou sestrou otevřít vlastní podnik. Nechci o tomhle plánu ještě moc prozrazovat, ale vím, že bude mimo Prahu. Zároveň vím, jak je to těžké, protože na trhu nejsou lidi. Ale netlačím na to, případně si počkám.
Josef Maršálek (42) je pekař a cukrář. Léta žil ve Velké Británii a v Indii. V Londýně působil jako cukrář v obchodním domě
Harrods, kde jeho dezerty odebírala i královna. Proslavil se jako porotce v soutěži Peče celá země a provozuje vlastní školu vaření Gourmet academy. Kromě toho se věnuje i výrobě a prodeji vlastní čokolády.
Samozřejmě, čokoláda k Vánocům prostě patří. Moc rádi pečeme přes svátky třeba pařížské rohlíčky, recept mám od mé babičky. Zachoval jsem recept a změnil jsem trochu postup. Z bílé čokolády pak děláme krémy s kokosem a také vyrábím rád kokosové tyčinky. Moc rád peču i vánočky, které rozdávám přátelům. Cukroví peču jenom čtyři druhy, to nám stačí.
Máte rád Vánoce?
Miluju je, pro mě je to obrovský sentiment, vzpomínka a návrat do dětství, které jsem měl krásné a ukázkové. Je to pro mě víc než všechny svátky a narozeniny. Vánoce pro mě znamenají vypnutí, zpomalení a ukončení roku. Před časem jsme také zrušili vánoční dárky, takže odpadl stres s jejich sháněním. Jsme tak všichni spokojenější a víc si užíváme atmosféru a zklidnění, které s sebou tyto svátky přináší.
A jaké máte plány do nového roku 2025?
Předsevzetí si nedávám žádná, z toho jsem už vyrostl. Když chci něco změnit, udělám to hned a nečekám na 1. leden. Příští rok bych si přál ve spolupráci s mou sestrou otevřít vlastní podnik. Nechci o tomhle plánu ještě moc prozrazovat, ale vím, že bude mimo Prahu. Zároveň vím, jak je to těžké, protože na trhu nejsou lidi. Ale netlačím na to, případně si počkám.
Josef Maršálek (42) je pekař a cukrář. Léta žil ve Velké Británii a v Indii. V Londýně působil jako cukrář v obchodním domě
Harrods, kde jeho dezerty odebírala i královna. Proslavil se jako porotce v soutěži Peče celá země a provozuje vlastní školu vaření Gourmet academy. Kromě toho se věnuje i výrobě a prodeji vlastní čokolády.
