Milovník přírody Prokop Pithart

Čemu se aktuálně věnujete?

Natáčím pořad, který souvisí s čistou vodou a zvířaty vázanými na ni, jako jsou lososi, raci a podobně. Je to takové putování podél průzračných potůčků. Občas s podvodním pouzdrem lovím záběry těchto vodních zvířat.

Dlouho jste pracoval u zvířecí záchranky, proč jste odešel?

Cítil jsem, že chci být zase víc venku a poznávat přírodu na vlastní pěst. Během té práce jsem najezdil tisíce kilometrů ročně jen po Praze. Většinu času jsem trávil v autě. Bylo to i psychicky náročné. Měl jsem dobrý pocit ze zachráněných zvířat, jenže asi polovina jich nepřežila. Člověk se od těch příběhů musí umět citově odpoutat, a to se mi přestalo dařit.

Jaká zvířata jste nejvíc zachraňoval?

Hodně jsem zachraňoval ptáky. Bylo úžasné sledovat, jak lidé dokázali spojit síly, aby pomohli zdánlivě bezvýznamnému tvorovi. Ale také jsem narážel na neznalost lidí, kteří často dělají chyby.

Jaké?

Například zachraňují ptačí mláďata, která vylétnou z hnízda. Většina ptáků přitom opouští hnízda dřív, než umí létat a rodiče je dokrmují i poté. Laici si to často vyhodnotí tak, že mládě opustili. Na jaře jsme měli proto hodně napilno a vysvětlovali jsme pořád dokola lidem, proč se taková ptáčata nezachraňují. Lidé také hodně sbírají malé zajíčky, opět s přesvědčením, že je rodiče opustili. Hodně takových situací jsme řešili právě na jaře.

Zvířecí záchrance se věnuje i jeden díl pořadu Do divočiny, co je cílem vašeho pořadu?

Jde o pořad, který se věnuje přírodě a tomu, jak se v ní pohybovat. Lidé mají často tendenci přírodu podceňovat, já jsem chtěl, aby se ji naučili vnímat trochu jinak. Mám rád přírodní minimalismus, kdy učím lidi, že ve skutečné přírodě to nevypadá jako v dokumentech plných dokonalých záběrů, které vídáme v televizi. Lidé jimi mohou být ovlivnění a pak jsou zklamaní z reality. Snažil jsem se proto v pořadu ukazovat přírodu takovou, jaká skutečně je. Pozorování zvířete je často až bonus na konci dění, v jednom díle třeba není vidět žádné zvíře, protože se odehrává ve tmě a je to postavené na zvucích sov. Na tenhle díl jsem obzvlášť pyšný. Je potřeba ukazovat přírodu i takhle, občas v ní prostě žádné zvíře nepotkáme.

Rozumí lidé v dnešní době přírodě?

Lidé hodně zapomněli na základní principy toho, jak to v přírodě funguje. I proto se mě pořád ptají, co pro mě znamená příroda a proč je pro mě důležitá.

Co pro vás tedy znamená příroda?

Začalo mě už jako dítě bavit pozorovat její mechanizmy které jsou velmi poučné a zároveň drsné. Příroda mě také učí vystupovat z komfortní zóny, je mi tam často zima a moknu. Musím se naučit sám sebe překonávat, neštítit se jí a to je pro mě forma psychoterapie. Dělá mě to šťastným. Nadšení ze zvířat a z ekosystému mám v sobě, je to součástí mé osobnosti.

Co děláte proto, abyste chránil životní prostředí a přispíval k udržitelnosti?

Třídím poměrně striktně odpad. Pokud můžu, jezdím vlakem. Maso na rozdíl od manželky jím, ale odmítám konzumovat například mořské ryby. Jednak jsou dovezené přes půl světa, a navíc oceány jsou přelovené a hrozí nám kvůli tomu obrovský globální průšvih. To nechci podporovat. Dám si klidně sladkovodní rybu, nejsem v tomhle zhýčkaný. Myslím, že bychom si neměli dovolit kupovat mořské maso v našich zeměpisných šířkách. Stejně bychom měli dát přednost lokálním produktům, které vznikají na menších farmách a podporovat firmy, které se snaží krajině něco vracet. Je to zdravější, kvalitnější a udržitelnější.

A co cestování letadlem, vyhýbáte se mu?

Nelétám letadlem pouze za odpočinkem, to je podle mě neudržitelné. Pokud letím, tak je to pracovně anebo to spojím vždy s nějakým poznáváním. Zaletět si někam jen proto, abych si mohl lehnout v resortu u hotelu k bazénu a jíst švédské stoly, je podle mě zhýčkanost. Odpočinout si člověk může krásně i v Čechách. Jako lidstvo si podle mého názoru už nemůžeme dovolit chovat se neekologicky jen kvůli odpočinku.

Na co se nyní těšíte?

V únoru letím pracovně do Panamy. Pozvali mě tam ekologové, abych jim natočil nějaká videa o jejich práci. Vezmu tam i manželku, která mi bude pomáhat, a pojmeme to i trochu jako svatební cestu, kterou jsme zatím nestihli. V Panamě žijí harpyje, takže bych si rád natočil i něco pro sebe o těchto zajímavých dravcích. Ale uvidíme, jaké budu mít možnosti. Je to nebezpečná země. Také mám už dlouho vymyšlený námět na film o vlaštovkách a lidech, který bych rád začal natáčet. A v neposlední řadě bych rád dokončil zmíněný seriál o vodě, který se asi bude jmenovat V proudu. Jinak nic neplánuji, zajímavé nabídky a projekty za mnou většinou přicházejí samy.

Prokop Pithart (26 let)
Vystudoval ochranu životního prostředí na Střední odborné škole ekologické ve Veselí nad Lužnicí. Nyní se živí jako filmař na volné noze. Byl také autorem a moderátorem pořadu České televize o přírodě s názvem Do divočiny. Dlouho se věnoval focení a pracoval i pro Pražskou zvířecí záchranku. Je ženatý, s manželkou Kateřinou pořádají například tábory pro děti.

Přinášíme vám #dmpodcast

Osobnosti z našich rozhovorů se vám pravidelně představí ve video i audio variantě také online. Nový #dmpodcast bude po vydání tištěného magazínu dostupný také v aplikacích YouTube, Spotify či Apple Podcast.