Práce na vztazích není jen ženskou prací

Umí všechno, musí všechno: Očekávání moderních žen

Ještě před několika desetiletími byla role ženy jasně definovaná: Pečující matka, manželka a žena v domácnosti. To se mezitím změnilo, ženy budují kariéru stejně jako muži, jsou finančně svobodnější než dříve, mají vztahy na úrovni očí nebo jsou sebevědomě single. Navzdory novým emancipovaným vzorům však tradiční očekávání od žen nezmizela. To vytváří ještě větší tlak, upozorňují sociologové. „Mladá žena může dělat všechno, a také by měla dělat všechno.“

V důsledku toho mají ženy pocit, že mají být neustále k dispozici pro potřeby druhých; emocionálně, domácí práce, péče, vztahy; pro vytváření harmonie, pohodlí a štěstí; pro ostatní, aby se zotavili z tvrdého světa. „Dluží“ ostatním –⁠ rodině, mužům, veřejnosti, pracovišti –⁠ svou pozornost, lásku, péči, atraktivitu, čas.

Je zřejmé, že nic z toho nemůže vyjít. Špatné svědomí je stálým společníkem žen. Podle studií se ženy výrazně častěji cítí provinile, pokud jde o jejich vztah k dětem a členům rodiny nebo o blaho ostatních. Muži se naopak cítí být zatížení především vlastním pochybením nebo profesními problémy.

Neviditelná práce ve vztahu: A co z toho plyne pro mě?

Termín „mentální zátěž“ se již nějakou dobu používá pro označení neviditelné práce ve vztazích, která je považovaná za samozřejmost. Organizace každodenních povinností a péče o mezilidské vztahy může být velmi stresující. V naprosté většině případů jsou to ženy, kdo vymýšlí dárek pro tchyni k narozeninám, plánuje týdenní nákupy, vyhledává hotely pro společnou dovolenou s partnerem a zajišťuje občerstvení a nápoje na pracovní schůzce. Maminky se ujímají role víly Zuběnky, velikonočního zajíčka, Ježíška, účastní se třídních schůzek, pečou koláče na oslavu ve školce a objednávají k lékaři.

Na sebe a své potřeby nezbývá téměř žádný čas. V reprezentativním průzkumu institutu pro výzkum veřejného mínění TQS třetina žen uvedla, že má pro sebe jen půl až jednu hodinu denně. Naproti tomu 55 % mužů mělo více než jednu hodinu denně času pro sebe. Celých 54 % žen hodnotilo svou osobní „duševní zátěž“ jako velmi vysokou nebo vysokou, mezi muži to bylo pouze 31 %.

Dostupnost žen prospívá všem – kromě jich samotných

Nevyhnutelný důsledek neviditelné a neodměňované práce ve vztahu je pocit vyhoření. Vyčerpání, které mnohé z nich pociťují, není neschopností jednotlivců. Chyba je spíše v systému, protože společnost těží z toho, že ženy jsou neustále ekonomicky a emocionálně k dispozici.

Společnost přece může fungovat jen tehdy, když někdo rodí děti, vychovává je a stará se o ně. Všechny tyto činnosti jsou vykonávané bezplatně v soukromé sféře, a to převážně ženami. Většinu pečovatelských prací stále vykovávají spíše ženy a poskytují tak neplacenou práci. Důsledky tohoto stavu, jako je zaměstnání na částečný úvazek, nižší celoživotní příjem, horší možnosti kariéry a chudoba ve stáří, však nesou pouze ženy.

Změnit se musí společnost, ne ženy

Několik tipů, jak sladit pracovní a soukromý život, problém nevyřeší. Neexistuje žádný dvanáctistupňový program ani nová dieta proti vykořisťovatelskému systému, který je základem ženského vyčerpání. Uvědomit si to je pro ženy prvním krokem k tomu, aby se vymanily z pasti vyčerpání. Protože to nejsou ženy, kdo se musí změnit, ale politický, ekonomický a kulturní systém –⁠ jinými slovy my všichni, včetně mužů.

Požadavky jsou známé a stále naléhavé, a to nejen v souvislosti s Mezinárodním dnem žen. Ať už jde o radikální přehodnocení pracovní doby –⁠ od zaměření na zaměstnání na plný úvazek k modelům pracovní doby, které všem lidem nabízejí více časových zdrojů pro pečovatelskou práci. Ať už jde o zkvalitnění dříve neplacené pečovatelské práce, nebo spravedlivější rozdělení rodičovské dovolené a doby péče o dítě.

Podle sociologů je důležité myslet globálně a solidárně. Protože ti, kteří si to mohou dovolit, si často kupují pečovatelskou práci od méně privilegovaných žen, které jsou za své služby špatně placené a často mají nejisté zaměstnání. Problém vykořisťování se tak pouze přenáší na ještě slabší členy společnosti.

Je tedy na nás všech, nikoli na jednotlivých ženách, abychom na stávajících podmínkách něco změnili. A to se nakonec vyplatí. Protože spravedlivější společnost, která zohledňuje potřeby všech svých členů, je prospěšná pro všechny.