Rozhovor
Lektorka sebeobrany Linda Štucbartová
Nejlepší formou sebeobrany je podle ní intuice. Velmi důležitá je také komunikace a umění předcházet konfliktům. Podle Lindy Štucbartové je také velmi důležité nastavit si hranice a nenechat sebou manipulovat. Jak se správně bránit a proč je zásadní naučit se říkat ne?
Jak jste se dostala k sebeobraně?
To téma si našlo mě. Dlouhodobě se věnuji podpoře žen a leadershipu a prostřednictvím bývalého izraelského velvyslance pana Merona jsem se v roce 2019 osobně setkala s Yudit Sidikman. Je jednou ze zakladatelek přístupu sebeobrany Empowerment Self Defense, který pochází z Izraele a do češtiny se překládá jako sebeobrana pro všechny. Během pár minut mě to nadchlo. Metoda je totiž vhodná pro všechny, nejen pro sportovně orientované lidi, nejde jen o fyzickou sebeobranu a boj v klasickém slova smyslu. Mnohem důležitější než úder je nastavení mysli. Má využitelnost v praxi i pro všechny, kteří nemají předchozí zkušenost s bojovými sporty. Rozhodla jsem se, že se tomu budu věnovat a udělám si potřebnou certifikaci. Nedávno jsem si vzdělání doplnila v New Yorku, kde jsem získala nejvyšší stupeň lektorské certifikace. Mohu tak školit budoucí instruktory.
Jaká jsou základní pravidla této sebeobrany?
Stojí na pěti principech a nikdy nezačínáme bojem. První princip je „Mysli“. Je to o prevenci, intuici a nastavení mysli tak, abychom nebyli snadnou obětí. Druhý princip je „Zakřič“. Učíme se v něm veškeré použití hlasu od vymezení se, umění říct,
že se nám něco nelíbí, až po zvýšení hlasu. Křičet přitom mnoho lidí neumí, dokonce mi někteří klienti říkají, že křičet nebudou, protože se cítí trapně. Upozorňuji, že klidně buďme za trapné, ale měli bychom se umět postavit za sebe. Třetí bod je „Utíkej“. Jde o útěk nejen fyzický, ale i konverzační. Ve vyhroceném rozhovoru nepokračujeme, to samé platí o diskusích na sociálních sítích. Když tyto body selžou a jde nám o zdraví a o život, teprve se dostáváme k pravidlu „Bojuj“. Tam se učíme konkrétní techniky i chvaty, jak se ubránit i člověku, který má fyzickou převahu. Pátým principem je „Sdílej“. To je komplexní téma, které stojí na tom, že bychom měli mít kolem sebe lidi, kteří nás vyslechnou a jsou ochotni pomoci. Zdravé vztahy jsou jedním z pilířů sebeobrany. Násilí totiž mnohdy přichází od blízkých lidí.
To téma si našlo mě. Dlouhodobě se věnuji podpoře žen a leadershipu a prostřednictvím bývalého izraelského velvyslance pana Merona jsem se v roce 2019 osobně setkala s Yudit Sidikman. Je jednou ze zakladatelek přístupu sebeobrany Empowerment Self Defense, který pochází z Izraele a do češtiny se překládá jako sebeobrana pro všechny. Během pár minut mě to nadchlo. Metoda je totiž vhodná pro všechny, nejen pro sportovně orientované lidi, nejde jen o fyzickou sebeobranu a boj v klasickém slova smyslu. Mnohem důležitější než úder je nastavení mysli. Má využitelnost v praxi i pro všechny, kteří nemají předchozí zkušenost s bojovými sporty. Rozhodla jsem se, že se tomu budu věnovat a udělám si potřebnou certifikaci. Nedávno jsem si vzdělání doplnila v New Yorku, kde jsem získala nejvyšší stupeň lektorské certifikace. Mohu tak školit budoucí instruktory.
Jaká jsou základní pravidla této sebeobrany?
Stojí na pěti principech a nikdy nezačínáme bojem. První princip je „Mysli“. Je to o prevenci, intuici a nastavení mysli tak, abychom nebyli snadnou obětí. Druhý princip je „Zakřič“. Učíme se v něm veškeré použití hlasu od vymezení se, umění říct,
že se nám něco nelíbí, až po zvýšení hlasu. Křičet přitom mnoho lidí neumí, dokonce mi někteří klienti říkají, že křičet nebudou, protože se cítí trapně. Upozorňuji, že klidně buďme za trapné, ale měli bychom se umět postavit za sebe. Třetí bod je „Utíkej“. Jde o útěk nejen fyzický, ale i konverzační. Ve vyhroceném rozhovoru nepokračujeme, to samé platí o diskusích na sociálních sítích. Když tyto body selžou a jde nám o zdraví a o život, teprve se dostáváme k pravidlu „Bojuj“. Tam se učíme konkrétní techniky i chvaty, jak se ubránit i člověku, který má fyzickou převahu. Pátým principem je „Sdílej“. To je komplexní téma, které stojí na tom, že bychom měli mít kolem sebe lidi, kteří nás vyslechnou a jsou ochotni pomoci. Zdravé vztahy jsou jedním z pilířů sebeobrany. Násilí totiž mnohdy přichází od blízkých lidí.
Jak časté to je?
Udává se, že v případě násilí na ženách až v devadesáti procentech pochází od lidí, které dobře známe, často členů rodiny. Agresor většinou není „úchyl ze křoví“, jak si ho představujeme. Moc se o tom nemluví, že nám ubližují nejbližší, často partneři. Oběti se stydí a skrývají to. Násilí je však vždy vina agresora a nikoliv oběti. I proto je důležité v životě pěstovat zdravé vztahy. Můžeme si sami otestovat, jak se cítíme ve vztazích pomocí cvičení semafor. Zelená znamená, že se cítíme dobře. Oranžová
signalizuje, že máme zpozornět, že cítíme diskomfort. Červená jsou situace, které jsou velmi rizikové a život ohrožující. Pravidlem je, že máme žít většinu času v zelené. Je důležité komunikovat a vnímat náš protějšek a to, jak se s ním cítíme. A když se to nepodaří, tak je dobré umět z toxického vztahu, osobního nebo třeba pracovního, odejít.
Jak to souvisí s výchovou?
Často jsou především ženy vychovávané k tomu, že se neumí ozvat. Snaží se „nedělat problémy“, neobtěžovat okolí, své potřeby staví až na poslední místo. Je to takový styl výchovy, který nás vedl k tomu „zůstat sedět v koutě, moc nehlučet, moc se neprat a hlavně si u toho nezamazat šatičky“. Vždy zdůrazňuji, že v sebeobraně nic z toho neplatí. Je důležité znát svou hodnotu a své hranice.
S nastavováním hranic souvisí umění říkat ne. Jak moc je to důležité?
Je to zásadní. Pamatujme si, že NE je celá věta, nemusíme nic vysvětlovat, ani se omlouvat. Máme právo cokoli odmítnout. Je to těžké, ale je dobré si to trénovat. Říct ne někomu, koho máme rádi a na kom nám záleží, může být dokonce těžší než udeřit do obličeje neznámého útočníka. Proto dávám v kurzech tolik důraz na dovednosti říci ne v různých formách a situacích. Radím, ať lidé o „ne“ přemýšlejí jako o nějakém plotu, který máme před domem a který nás má chránit.
V sebeobraně je zásadní také intuice, jak ji trénovat?
Měli bychom umět poslouchat sami sebe a především neotupovat naše smysly. Člověk je jediný živočišný druh, který sám sebe připravuje o smysly, když si třeba vyrazíme ven v kapuci se sluchátky v uších a ještě k tomu třeba koukáme do telefonu. K nebezpečí ve městech pak nepotřebujeme ani agresora, stačí tramvaj nebo elektroauto. Základem je nepřipravovat se o smysly. Pak radím, že pokaždé, když máme z někoho nebo z něčeho špatný pocit, tak se neohlížet na to, co by tomu řeklo okolí. Třeba pokud nebudeme chtít s někým nastoupit do výtahu, tak to nedělejme.
Jaké máte ambice se sebeobranou do budoucna?
Už jsem odškolila víc než tisíc lidí ve věku od 8 do 80 let a mou ambicí je jít dál. Ráda bych téma sebeobrany co nejvíce dostala do širší společnosti. Dosud jsem vedla především skupinové kurzy pro firmy, ale teď plánuji vytvořit komplexní online program, který bude určený pro veřejnost. Právě na tento projekt sháním investora. Mým velkým snem a cílem je také rozšířit toto téma do škol, aby to bylo součástí vzdělávání. Násilí a agresi lze předcházet.
Linda Štucbartová (47) je lektorka sebeobrany, mentorka a koordinátorka projektu Women In Tech, který se zabývá podporou žen ve světě technologií a startupů. Působí také jako HR konzultantka, zabývá se problematikou lidských zdrojů a vzděláváním. Dříve vedla Diplomatickou akademii Ministerstva zahraničních věcí. Vystudovala mezinárodní studia na Fakultě sociálních věd UK a absolvovala studijní pobyt na Oxfordu. V roce 2022 založila projekt Sebeobrana pro všechny.
Udává se, že v případě násilí na ženách až v devadesáti procentech pochází od lidí, které dobře známe, často členů rodiny. Agresor většinou není „úchyl ze křoví“, jak si ho představujeme. Moc se o tom nemluví, že nám ubližují nejbližší, často partneři. Oběti se stydí a skrývají to. Násilí je však vždy vina agresora a nikoliv oběti. I proto je důležité v životě pěstovat zdravé vztahy. Můžeme si sami otestovat, jak se cítíme ve vztazích pomocí cvičení semafor. Zelená znamená, že se cítíme dobře. Oranžová
signalizuje, že máme zpozornět, že cítíme diskomfort. Červená jsou situace, které jsou velmi rizikové a život ohrožující. Pravidlem je, že máme žít většinu času v zelené. Je důležité komunikovat a vnímat náš protějšek a to, jak se s ním cítíme. A když se to nepodaří, tak je dobré umět z toxického vztahu, osobního nebo třeba pracovního, odejít.
Jak to souvisí s výchovou?
Často jsou především ženy vychovávané k tomu, že se neumí ozvat. Snaží se „nedělat problémy“, neobtěžovat okolí, své potřeby staví až na poslední místo. Je to takový styl výchovy, který nás vedl k tomu „zůstat sedět v koutě, moc nehlučet, moc se neprat a hlavně si u toho nezamazat šatičky“. Vždy zdůrazňuji, že v sebeobraně nic z toho neplatí. Je důležité znát svou hodnotu a své hranice.
S nastavováním hranic souvisí umění říkat ne. Jak moc je to důležité?
Je to zásadní. Pamatujme si, že NE je celá věta, nemusíme nic vysvětlovat, ani se omlouvat. Máme právo cokoli odmítnout. Je to těžké, ale je dobré si to trénovat. Říct ne někomu, koho máme rádi a na kom nám záleží, může být dokonce těžší než udeřit do obličeje neznámého útočníka. Proto dávám v kurzech tolik důraz na dovednosti říci ne v různých formách a situacích. Radím, ať lidé o „ne“ přemýšlejí jako o nějakém plotu, který máme před domem a který nás má chránit.
V sebeobraně je zásadní také intuice, jak ji trénovat?
Měli bychom umět poslouchat sami sebe a především neotupovat naše smysly. Člověk je jediný živočišný druh, který sám sebe připravuje o smysly, když si třeba vyrazíme ven v kapuci se sluchátky v uších a ještě k tomu třeba koukáme do telefonu. K nebezpečí ve městech pak nepotřebujeme ani agresora, stačí tramvaj nebo elektroauto. Základem je nepřipravovat se o smysly. Pak radím, že pokaždé, když máme z někoho nebo z něčeho špatný pocit, tak se neohlížet na to, co by tomu řeklo okolí. Třeba pokud nebudeme chtít s někým nastoupit do výtahu, tak to nedělejme.
Jaké máte ambice se sebeobranou do budoucna?
Už jsem odškolila víc než tisíc lidí ve věku od 8 do 80 let a mou ambicí je jít dál. Ráda bych téma sebeobrany co nejvíce dostala do širší společnosti. Dosud jsem vedla především skupinové kurzy pro firmy, ale teď plánuji vytvořit komplexní online program, který bude určený pro veřejnost. Právě na tento projekt sháním investora. Mým velkým snem a cílem je také rozšířit toto téma do škol, aby to bylo součástí vzdělávání. Násilí a agresi lze předcházet.
Linda Štucbartová (47) je lektorka sebeobrany, mentorka a koordinátorka projektu Women In Tech, který se zabývá podporou žen ve světě technologií a startupů. Působí také jako HR konzultantka, zabývá se problematikou lidských zdrojů a vzděláváním. Dříve vedla Diplomatickou akademii Ministerstva zahraničních věcí. Vystudovala mezinárodní studia na Fakultě sociálních věd UK a absolvovala studijní pobyt na Oxfordu. V roce 2022 založila projekt Sebeobrana pro všechny.
Přinášíme vám #dmpodcast
Osobnosti z našich rozhovorů se vám pravidelně představí ve video i audio variantě také online. Nový #dmpodcast bude po vydání tištěného magazínu dostupný také v aplikacích YouTube, Spotify či Apple Podcast.
